Kačeny

Napsal Pavlína Schottnerová dne . Publikováno v Letem světem


Kačeny Dnes mě Martin na chvíli vytáhl k rybníku, chtěl mi ukázat posed, který se nezadržitelně sune do vody. Že teda vytvoříme jeho paměť. Budeme ho pozorovat do doby, než se sesune. (Pozorujeme takhle stromy, které se zvolna naklánějí a už už padají -  a pak spadnou, pytle s bordelem, které se objeví - pak zmizí - a pak se zase najdou o kus dále a hlavně haldu, která je teď zrovna ve fází prašného zmenšování se.) Posed jsem tedy balancující na prkenné lávce vyfotila, ale foto nic moc. Takže nezveřejňuju.

Cestou zpět jsme ovšem narazili na kačeny, tak ty se fotograficky vyvedly trochu lépe. Tedy na kačera, kačeny jsme si vůbec nevšimli, objevila jsem ji až v hledáčku. Kačer mě asi chtěl odlákat pryč, ať neruším kačenu. Nepanikařil, důstojně kráčel k potoku. Kačena zřejmě seděla na vejcích a téměř nehnula brvou, možná si myslela, že jí ještě furt nevidím.

Ale možná to tak vůbec nebylo, co já vůbec vím, jestli to byl pár ? Ztěží poznám, že je to kačena a kdyby někdo moc naléhal, klidně se nechám přesvědčit, že tak vypadá husa.
Každopádně jsem je už déle nerušila, ještě by mohly vzlétnout a máchnout mi křídlem před nosem a to bych při své fóbii z opeřenců asi neunesla.

kačeny