Muzejní noc 15. 5. 2010

Napsal Pavlína Schottnerová dne . Publikováno v Letem světem


Muzejní noc 2010 Muzejní noc 2010 Muzejní noc 2010 Nechali jsme se zlákat reklamou a vyrazili na "Muzejní noc". V podstatě jsme se chtěli podívat jen do Dolu Michal, jelikož je to od nás kousek a člověk se občas potuluje kolem, ale dovnitř jsme se ještě nedostali. Né, že by nám někdo bránil, prostě jen nedostatek odhodlání. Ale nakonec díky Mílovi, který muzejně obíhal seč mu síly stačily už od startu akce, jsme ještě zajeli do Vítkovic.

Mé obavy, že to třeba pro nízkou účast odpískají (přece jen to počasí bylo spíše listopadové, než májové) se ukázaly jako naprosto pomýlené. Do Vítkovic se sjely davy převážně mladých industriálna chtivých lidí. Každý druhý na krku fotoaprát (včetně mě), někteří i se stativy (tak to už nee). Po otevření jsme se jeden za druhým protáhli turniketem a upalovali k té PECI !

Hudba dramaticky hrála a pec byla pěkně nasvětlená. Mladý muž nám pověděl stručnou historii Vítkovic a prozradil nám, že kdybychom toho chtěli vidět více, tak si máme koupit vstupenku a přijít v běžnou návštěvní dobu. Chtěl-li dodat ještě nějaké vtipnosti, tak se k tomu už nedostal, jelikož mu odešel mikrofon. Vzápětí se ukázalo, že tím celá vítkovická šou končí. Tmu prosvětlilo ještě něco blesků (od fotografů se stativy se ozývalo pohrdavé: "Blýskejte, blýskejte, to vám asi pomůže...") a opět jsme hromadně upalovali zpět k turniketům a vzhůru k dalším atrakcím !

Před Michalem se nás už netísnilo tolik, jelikož tady byly na rozdíl od Vítkovic naplanovány 3 prohlídky. My jsme to stihli na tu druhou - ve 22 hodin. Nakonec se nás taky nasbíral docela slušný počet. Opět všichni upalovali od strojovny ke kompresorovně (no možná se to místo jmenovalo jinak), jako by to ti první mohli těm posledním vykoukat. Ale možná jim jen byla zima. Teplota 10°C, pravil Míla.

V kompresorovně se mi povedly trochu lepší fotky než ve Vítkovicích, ale taky žádná sláva. Holt jsem neměla ten stativ. Průvodce nám opět něco povídal, ale skoro nic jsem mu nerozuměla. Reprodukční zařízení všelijak chroustalo a šumělo. Po jeho proslovu následovala umělecká hra světel a hudby. Ta trvala skoro 15 minut. Ve finále jsme se opět dozvěděli, že chceme-li toho vidět více, máme přijít v běžnou návštěvní dobu a zakoupit si vstupenku.

Zmámení nabytými dojmy jsme dojeli domů, zavrtali se do peřin a nechali si zdát muzejní sny.